Vittorio Graziano

Mekka milovníků pravého lambrusca je zde.

Jeho rodina vždy vlastnila vinice na venkově, ale jeho otec se věnoval něčemu jinému a Vittorio prý k vínu přistupoval pozdě a pil spíše proto, aby udělal dojem na svou přítelkyni, než z přesvědčení. Jako chlapec se vydal na dráhu administrativního účetního, ale jeho touha po svobodě propukla koncem 70. let, kdy jeho kraj zažil industrializaci vína a my jsme zde, stejně jako jinde, stali svědky opuštění tradice refermentace v láhvi. Tradičně suchá vína se stávají lákavými a snadnými a novou mantrou je kvašení v autoklávu. Vittorio Graziano bez enologických pojmů a osobních zkušeností, ale s velkou zvědavostí, obnovuje a váží si velkých znalostí místních zemědělců. Poznává jejich pracovní postupy, zná odrůdy, rozumí tomu, kde je nejlépe vysadit. V roce 1978 vysadil svůj první hektar, přidával jednu rostilnu po druhé (pouze a výhradně z hromadného výběru), až do současné velikosti 5 hektarů po 6000 rostlinách. Stále ani zdaleka se nesrovnává s konvenčním či přírodním (zrozeným dnes z vědomí škod způsobených industrializací světa vína), ale vyrábí tak, jak to umí a jak se to kdysi dělalo: bez jakéhokoli uchylování se k chemii na vinici, ale pouze podle přírody. Vyvažuje vinici luštěninami a divokými bylinami ve jménu biodiverzity. Ale také tím, že se snaží o komplexnost výsadbou většího počtu původních odrůd révy (kdysi se vysazovaly smíšeně ve vinicích), z nichž je dnes určité Trebbiano, Lambrusco Grasparossa a Malbo Gentile. Na další se ho neptejte. Organic ante litteram opouští certifikaci zhruba po deseti letech, přetížený byrokracií a náklady, ale také opouští označení v nesouhlasu s novými výnosy a odrůdami, které specifikace nařizuje. Svou představu o víně však nikdy nezmění.

Hrozny jeho vín se zbavují stopek, lisují a fermentují ve sklolaminátových nádobách. Víno se zbaví zbytkového cukru až na 10 gr/l a stáčí se ke kvašení do lahví s vlastními kvasinkami, které povedou k tvorbě oxidu uhličitého, čímž se víno stane šumivým.

Vittorio Graziano provedl první sklizeň v roce 1982. Po 35 letech je symbolem svobodného řemeslníka, který kašle na módu a trendy a zná jen jedno krédo, krédo své země a tradice, která je jejím skutečným bohatstvím.